Pohoda noci objímá Tě v bocích
čas pozbývá naléhavosti
den protekl kanálem tvého vědomí
jsi sloužící ve svém těle
sluha hormonální produkce
v laboratoři
ve světě vyzdobeném kříži
Na krku místo zlatého řetízku
jen obojek, či strangulační rýhu
můžeš si vybrat
cokoliv
hranice jsou nastaveny
okamžik se sype mezi prsty
a v křečovitých dlaních
zbývá trocha tekutého písku
Znám jednoho co s ním šel až na kraj světa
a druhý ho sypal na noviny
jako by měl ještě smysl
- ztracený okamžik
okolo křepelčí hody a zpěvy kanárků
tancují šaškové
rozesmáté tváře ze zaplácané palety života
i pera pisálkova
který Ti tímto sděluje
že se nemýlí

*

Sedíš u stolu
tak jako včera
nesvítí svíčka
je tma - jak jsi to chtěl
sedíš u stolu
a jestli je
někdo kolem tebe
jestli nejsi sám
v tom zasraném světě plném krásy
ze kterého neunikneš - nikam
sedíš u stolu
a jestlipak je to tvůj stůl
tvoje duše
a tvoje tělo
které tu sedí
a zvrací
do svého klína
který je nejblíže
sedíš u stolu
tak jako včera ...

*

Přece jsme spolu
a přece tolik jiní
most provazový jež nás pojí
propastí co plna zmijí

Přece jsme spolu
a tak sami jsme na kraji věků
v blažené milosti alkoholu
i od bolesti léků

*

Ve spleti ženských stehen a paží
něžnosti jazyků
v teplé ložnici
v polštáři zvaných těl
souznění nahoty
navzdor tvým návykům
přináším nepokoj
lituji
miluji
věřím
znám tebe i tebe
však neznám nikoho
brodím se potoky
jmu lidi za moloky
mlčím
mluvím
tiším své bolesti
tvých se však nedotknu
snad tvých nevidím

*

Zapomeňte na mě
jsem mrtev
a snad jsem ani nežil
snad jsem pouhým prachem
a svět prachovou peřinou
pod hlavou krásné dívčiny
zamilované do krásného mulata
který je prachem z jiné peřiny
se kterým běhávali po dvorku
na křídlech bílého ptáka
který nemůže létat

*

Nezříci se touhy je žít
litovat je bolest
vracíme se zpátky,
abychom našli rozcestí
motáme se v labyrintu řečí
milovat je úděl
ohňostroj tělesné rozkoše
barevných paprsků a světel
padajících na zem
spálených kousků papíru
jež se také vrací
tak jako my dva
alespoň pro jednou
toužíme
být spolu jako tenkrát
když jsme se neznali
tak jako se neznáme dnes
jen o tom nevíme

*

Počítáš - nebude sečteno
hledáš – nebude nalezeno
věříš – nebude uvěřeno
žiješ – nebude žito
a nebude li pak ani ječmen
nebude pivo a v neposlední řadě
ani pito
bude-li pak vůbec ještě něco
bude toho málo
ale jistě to nebude nadarmo

*

Kolik slov chceš za jednu soulož potmě
lásko z krásného krepového papíru
zmačkaná a průsvitná
nebezpečná v bezpečí svého útulku
politého rumem
a rybami co jsi nachytala za úsvitu
s pitomou Eržikou co spí s mrduchtivcem Andrejem
Andrejkou jak mu říkají v přístavu
a ty sníš o obou
bisexuální a krásná
leč sama ve svém pokoji

*

Tma je nejkrásnější milenka
ale ty máš něco navíc
možná jen že špatně vidím
ale hmat mám dobrý
putuji po tvém těle, které se napíná jako luk
co vystřeluje ohnivé šípy do mého srdce
putuji v myšlenkách a ty mlčí
pro každý úsměv, co mi patří se nevzdávám
naděje že pozítří ..
v baru zakouřeném před zavíračkou
lovící kousky ledu ve sklenici s destilátem
s očima hlubokýma jako močál
sedíš a nepočítáš dny ani hodiny
a zato jsem ti vděčný
neznám tě - jsi bezejmenná
nechci znát tvé jméno
nebudu tě volat

*

Iluze jsou navoněné sračky
rozežírající mozek
způsobem tak zákeřným
my sami jsme si vinni
vším,
když v nahotě krále Lávry
chlubíme se šatem svým

*

Jsme tu sami
a nikdo s námi
ani bůh
ani slova
snad je to pravda jíž se bojíme,
co do okovů života nás ková
i děsí nás
modlící se
ze strachu
pravdivějšího

jak utrpení zdá se dobré
a v bídě život
pak zdá se snadný
však možná že už pravdy není
a jedno co kdo ctíš,
když přijdeš domů po modlení
s rukou svou se spokojíš

*

Už dlouho jsem nenapsal báseň
už dlouho jsem nezvracel
životem proplouvám zasněn,
jímž jsem se dříve jen potácel

užívám nočního ticha
spokojen, když ženská vzdychá
do roucha andělů zploděn
ďáblem pak za ruku voděn

*

Kam se podíváš je bolest
malá i velká a je prostě všude
máš svůj život, za který nemůžeš
a je to tvůj dar i trest
tak věříš na boha
na jeho obrázek
odpověď není a nebude
je jenom několik otázek:
komu se pokloníš
kdo ruku ti podá
zavřeš oči a ztišíš hlas
nevidíš bolest
nevnímáš čas

*

Až se otočíš,
budou jenom stopy
za tvým rozhodným krokem
tvých plochých nohou

*

Není jediné chvilky zaručeně pravého štěstí
po rozbité cestě svědomí
pokaždé se narodíš básníkem
- chceš-li
pokaždé si nameleš hubu
- chceš-li
pokaždé se znovu podivíš
nad tou mnohostí věcí a dějů
nad svým přístupem
nad slovy, které ti lezou z úst
i nad vším co zapíjíš
jak se díváš skrze realitu
jak nepochopíš nepochopení
svého pohledu a tohoto světa ...

*

Nechápu bytí
které kvílí mezi ostruhami suchých soukolí
nechápu slova, která slyším napůl ucha
kvílení v uších smutného pozítří,
kdy tady nebude
to, co nebylo blízké
Oči nechápu
co hledí do sebe
Otočím se uprostřed marnosti a pochopím.

*

Z nebe až poletí oheň
až rozpaky odložíš
až budeš se líbat tak na mě si vzpomeň
na chlápka, co nepohřbíš
Víš nehledám pravdu, ani svou úroveň
pochyby nesdílím
sám jsem ohněm veden
a pálen i očištěn
když nahou múzou sveden
zamknut v objetí
náruče hřejivé

*

Do tvého téměř luxusního bytu
jsem přišel a večer již klonil se k ránu
opojen kořalkou mluvil o magazity
o stoletých jež zovou se storocí
Slovy jsem okouzlen vykreslil pocity,
mlčení krásu i proradnost mluvení
objevil v těle na tisíce nemocí,
v bezmoci času
se obrátil na snění

*

Máš oči jako třešně
prsa jako melounečky
opera tě nezajímá
plachá si až po konečky
přicházíš vždy spěšně
odcházíš při rozednění
jak je všechno směšné
i když k smíchu moc tu není

*

Život je značený bolestmi smrtí,
které tě míjejí
kopou tě do hlavy
vtékají do mozku a lezou po okolí
neukončí smyčku tvých myšlenek
jen do další tě navlékají

*

Jen proto,
že vlaky nejezdí pod našimi okny - žiji
jinak bych se poddal
přítulnosti ojetých kol
bez zbytečných slov se jednou večer
odporoučel
volný, neobjasněný jako jeho každé ráno

*

Kolik je počátků nehledajících konců
v pokrouceném zrcadle času
nekonečný odraz tvých očí hledá odpověď
na prázdná slova
sypající se jako písek v hodinách
a pořád dokola ...

*

Zde ležím a nedýchám
neměním polohu
bezruký na této planetě bez bohů
slova .. slova .. řeči a znova
každý den z olova od znova kovaj
vpravo a nazpátek
při tanci jehňátek
supi mě klovaj

 *

V každodenní péči své milé
svobodu ubíjejíce
tu v hávu spokojeném
tam v rouše biřice
laskavá ta plachá chvíle
kraj plodný ze všech stran
dvě oči a před nimi brýle
kladou růži do tvých ran
Možná, zvím-li co jsem zač
možná s lítostí
s každým slovem,
když slovo křičí bolestí
jsem bohem
a bůh je snůška neřestí

*

Když z pera teče krev
a proudy slz
když zrezivělá korouhev
se větru brání
Jen oči hledí někam pryč
... jsou slepé k usmívání
Když bosou nohou nutno jít
po ostrých střepech citů
kým odsouzen jsem nedojít
a zároveň i být tu

*

Nezůstane ze mě ani kousek
nebudu sochou z mramoru
v konfekčním šatu se neprojdu bárem
nestanu ve frontě „na horu“
 

*
Jedna moje kolegyně
hada chová ve svém klíně
krmí ho jen jednou za rok
jindy nikdo nemá nárok
 
*
Zubatá už klepe na vrátka
vrší se nebožtíků hromádka
 
*
 Smrt... jen života prd
 
*
Mozek nemocný
píšu věci obecný
vypisuju propisky
pohupuju kulisky

Pro Arama
Hodiny svými podpatky
klapají tam, nikdy na zpátky
na stěně svýma rukama
mávají čas kolem Arama 

*
 
Mezi slovy
lížu kozy vdovy
venku je chmurno
Oj chvěje se
polička s urnou
 
*
 
V polévkové lžíci
nad plamenem
taví se kostka cukru
stává se karamelem

v duši bol
sladko v ústech však
létají můry kol
pálí si frak

křik dětí - pláč
sténání na matraci
děd večeří zavináč
a v zápětí ho zvrací

jaro je tady
jsou teplé dny
slunko jde do zahrady
věštit kedlubny

a to je všechno
pro dnešek stačí
zbytek vám dopoví
paní na pavlači

*
 
Když v krbu hoří polena
si tiše praskajíc
tím ohněm chvíle kalená
jíž nepřelomí nic
tě objímá
v tváři bez kontury
v letu noční můry
za oknem ...